Olomoucký hrad

Olomoucký hrad patřil ve vrcholném středověku k nejvýznamnějším hradním areálům českých zemí. Jeho pozůstatky lze nalézt na dnešním Svatováclavském návrší v blízkosti historického centra Olomouce.  Do historie se smutně zapsal vraždou posledního přemyslovského krále Václava III v roce 1306.

Výhodně vyvýšená poloha zdejšího pahorku byla již od pravěku využívána k osídlení – doložena jsou nejméně tři pravěká osídlení a v době Velkomoravské říše se zde nacházelo hradiště.

Postupnou přestavbou velkomoravského hradiště vznikl hrad, přičemž první písemnou zmínku o něm nejdeme v Kosmově kronice z roku 1055. Olomoucký hrad byl tehdy sídlem olomouckých přemyslovských knížat a sloužil především ke světským a zeměpanským účelům.

V roce 1063 bylo oficiálně zřízeno olomoucké biskupství a v třicátých letech 12. století postavil v těsné blízkosti hradu a nově postaveného kostela sv. Václava biskup Jindřich Zdík svou rezidenci, která sloužila jako sídlo kapituly. O zdejší areál se od té doby dělila údělná olomoucká knížata s olomouckými biskupy.

Na počátku 13. století vymřeli olomoučtí Přemyslovci a správa olomouckého údělu přešla přímo na krále. Hrad sice ztratil sídelní funkci, ale zůstala mu funkce vojenská a správní. Tehdy došlo k velké, pozdně románské přestavbě hradu vynucené velkým požárem hradu v roce 1204.

Ve 2. polovině 13. století začala na hradě církevní složka převažovat nad sídelní a zeměpanskou. Právě tehdy zřejmě zanikl knížecí (markraběcí) palác, nebo byl přestavěn na purkrabství, které se bohužel také nedochovalo. 

Areál poté procházel mnoha přestavbami. Získal nový půdorys opevnění, katedrála byla goticky (ve 13. století),  barokně (v 17. století) a novogoticky (v 19. století) přestavována. Ve 20. letech 16. století byla renesančně přestavěna budova kapituly.

Z původního hradu se do dnešní doby zachovaly pouze základy a gotická kruhová věž. Odkryté základy jsou vidět v kočárovně a sklepení dnešního Arcidiecézního muzea.